Plain language a easy to read – jaký je v tom rozdíl?

Zkusili jste se někdy prokousat dopisem z úřadu a po třetí větě jste se ztratili? Nejste sami. Naštěstí se vedle nesrozumitelné úředničtiny začínají objevovat i texty psané podle zásad plain language a easy to read.

Co je plain language?

Plain language je způsob psaní, díky kterému běžný čtenář porozumí textu hned napoprvé – bez vysvětlování, bez slovníku a ideálně bez pochybností o svém zdravém rozumu.

Česká definice z webu International Plain Language Federation:

Sdělení je napsané jednoduchým jazykem, pokud má tak jasnou slovní zásobu, strukturu a formátování, že čtenáři, kterým je určené, v něm snadno najdou potřebné informace, porozumí jim a dokážou je využít.

Plain language je tedy vyjadřování, které je: smysluplné, jednoznačné, přehledné, pochopitelné na první přečtení a snadno použitelné.

Důležité poznámky:

• Srozumitelný text nepůsobí dětinsky ani přezíravě.
• Srozumitelný úřední text může být právně přesný. Smlouvy, obchodní podmínky, právní podání – i ty můžou být psané člověčím jazykem.

Co je easy to read?

Easy to read (ETR, snadné čtení) je zjednodušený jazyk. Podle principů ETR píšeme pro lidi, pro které by i běžný srozumitelný text byl příliš komplikovaný:

• Lidé s mentálním postižením
• Lidé s demencí, ADHD nebo některými formami dyslexie
• Senioři
• Někteří cizinci
• Lidé v krizové situaci

Zjednodušené texty používají krátké věty, jednoduchá slova, velké bezpatkové písmo a často i piktogramy nebo ilustrace.

V čem je tedy rozdíl?

Plain language je pro všechny, easy to read pro ty, kdo mají jako čtenáři speciální potřeby.

Ideální stav nastane, až všechny úřední a informativní texty budou psané minimálně podle standardů plain language. Srozumitelné psaní totiž šetří čas a peníze na obou stranách, snižuje riziko nedorozumění a zvyšuje důvěru.

Metodiku easy to read použijte pokaždé, když píšete pro lidi s mentálním nebo jiným znevýhodněním, pro cizince nebo pro lidi ve vypjaté životní situaci.